Balada z Podkarpatské Rusi s detektivním nádechem

Před časem Radioservis vydal další z Čapkových děl Hordubala. Ten spolu s Povětroněm a Obyčejným životem tvoří tzv. noetickou trilogii.  Všechny tyto prózy jsou spojeny právě otázkou noetiky, jakožto nauky o poznání a možnostech lidského poznání. Čapek se v nich tedy snaží nalézt odpověď na otázku: Do jaké míry je člověk schopen poznat pravdu o světě, který ho obklopuje a nakonec i o sobě samém.

Hordubalův příběh oživil svým hlasem herec Igor Bareš, známý posluchačům jako vypravěč Chatrče, ale také z mnoha dramatizací a pořadů Českého rozhlasu (např.: z velice úspěšné série Toulky českou minulostí). A byl to právě jeden z režisérů Českého rozhlasu Lukáš Kopecký, který obsadil Igora Bareše do role vypravěče Hordubala. Tak vznikla původní desetidílná četba, kterou si nyní můžete koupit na CD nebo také přes internetovou službu Audiotéka.cz.

A byla to od režiséra dobrá volba, Barešův hlas se k Čapkově próze, a to jak k její delší, baladické části, tak k závěrečné detektivní, skvěle hodí a dokáže navodit atmosféru života v zapadlé dědině v Podkarpatské Rusi. Právě reálie Podkarpatské Rusi, jež příběh značně ovlivňují a odrážejí se především ve slovníku vystupujících postav, ale mohou činit zejména mladší generaci problém.

Za to však nemůže audioknižní zpracování, ale původní Čapkův text z roku 1933, do kterého nebylo nijak zasahováno, a jenž je zkrátka poplatný době vzniku. Naštěstí z kontextu i současný posluchač vše brzy pochopí. Igoru Barešovi pak patří velká poklona za to s jakou lehkostí se s dnes již mnohdy téměř neznámými výrazy a nepoužívanými tvary slov vypořádal, takže jeho projev zní naprosto přirozeně.

Čas o času ho na vhodných místech oživí ještě hudební předěly, které přispívají dílu hlavně svou dramatičností. Škoda jen, že v celé části příběhu, který vypráví Hordubal, je hudba mezi kapitolami stejná a stále stejně zneklidňující. Na počátku příběhu, kdy se Juraj Hordubal vrací po 8 letech z Ameriky plný idealistických představ o rodině, kterou doma zanechal, totiž není vcelku důvod se něčeho obávat. Zatímco v průběhu příběhu, jenž je mimochodem inspirován skutečnou událostí, začíná být Hordubal (a s ním i posluchač) čím dál tím více zneklidněn vývojem událostí, který je zcela jiný, než jak si ho v cizině vysnil.

Hudební motiv je obměněn až v druhé a třetí části, kdy baladický rámec a s ním i vysoký žánr opouštíme a přeneseme se do detektivní roviny příběhu, v níž dva četníci vyšetřují Hordubalovu vraždu a v druhé části jsme přítomni soudnímu přelíčení, kde se tento zločin proti světskému i božímu zákonu řeší.

Mnoho z Vás jistě ví, kdo je před soudem prohlášen za vraha, i když Čapek explicitně nepotvrdí, že jím skutečně je. Ale to není hlavním tématem tohoto  příběhu. Tím je již zmíněná noetická otázka rozsahu a hranic lidského poznání, shrnutá do palčivé a zároveň provokativní otázky: Je člověk schopen poznat pravdu?

Prostředí Čapkovy novely nám nemusí být blízké a nemusíme mu ani jeho obyvatelům úplně rozumět, ale této nadčasové a nestárnoucí otázce rozumíme a trápí nás všechny stále, neboť na ni stále neznáme odpověď.

Niki

(Karel Čapek: Hordubal, Radioservis, 2014)