Maigret bez Rudolfa Hrušínského

Když jsem psala recenzi na Komisaře Maigreta (potřetí), myslela jsem, že je to poslední rozhlasový Maigret, který se mi dostane do rukou a také jsem v tomto duchu napsala závěr vzpomínané recenze. Ale mýlila jsem se, neuplynul ani rok a díky Radioservisu máme opět možnost poslechnout si další případy známého komisaře.

Ale rozdíl je tu přece a slyšitelný na první poslech, slavný komisař ze Zlatnického nábřeží totiž dostal nového interpreta-vlastně rovnou tři! A jak se se svým náročným úkolem a převzetím role po neopakovatelném a ikonickém Rudolfu Hrušínském vypořádali, se dozvíte právě z kompletu nahrávek, které vznikaly v letech 1991-1999 pod vedením hned tří režisérů.

První nahrávku, Případ Saint-Fiacre, kterou zrežíroval legendární Karel Weinlich a v níž Maigreta ztvárnil Josef Vinklář, osobně považuji za nejzdařilejší. A to nejen co do volby interpreta a jeho schopnosti pojednat Maigreta sice po svém, ale zároveň jít ve šlépějích pana Hrušínského, který se stal pro rozhlasové posluchače synonymem slavného komisaře, ale také kvůli neobvyklosti zdramatizovaného příběhu, v němž se dostáváme do kraje Maigretova dětství a kde řeší nebo se vlastně spíš stane svědkem podivného případu náhlého úmrtí hraběnky ze Saint-Fiacre, do které byl jako malý kluk zamilovaný a jejíž smrt mu dopředu oznámí anonymní dopis.

Vinklář sice ústy Maigreta na konci říká, že „Tenhle případ nemá rád a nerad o něm mluvil“, ale posluchači jeho názor určitě sdílet nebudou a rádi si ho poslechnou. Za to s dovětkem, že „všecko co si pamatoval..., nebylo teď stejné“, pravděpodobně souhlasit budou, protože skvěle vystihuje tento komplet. Rozhlasový Maigret, tak jak jsme si ho pamatovali, je už nenávratně pryč a tak už nic nebude stejné. Ale to a priori neznamená, že to bude špatné, bude to jen jiné, na což nás koneckonců upozornila už první nahrávka a ty následující to jenom dotvrzují.

Ve druhém a třetím případu se ujal vyšetřování s typickou „maigretovskou“ dýmkou v ústech matador (nejen) rozhlasového herectví Josef Somr. Role Maigreta se pod vedením režiséra Ivana Chrze, zhostil dobře, ale v obou nahrávkách mu chybí Hrušínského ráznost, křičet ho zde zkrátka neuslyšíte, přestože v jiných nahrávkách můžete. Tady zní jeho projev v některých chvílích na Maigreta příliš tiše až plaše a uhlazeně.

Ale ve srovnání s Hrušínským a navíc v roli Maigreta nemůže čistý štít uhájit nikdo. Problém tkví totiž právě v tom, že postava komisaře Maigreta je pro posluchače tak neodmyslitelně spjatá právě s Rudolfem Hrušínským, dokonce natolik, že snad žádná jiná rozhlasová a možná žádná postava není tak ztotožňována se svým interpretem, takže je pak těžké takovou ikonu nahradit nějakým jiným hercem, byť sebelepším. Ve srovnání s Hrušínským bude zkrátka vždycky až ten druhý.

Srovnání s mistrem Maigretem-Hrušínským se nevyhne ani poslední interpret a poslední nahrávka pod taktovkou třetího režiséra Josefa Červinky. Třetím interpretem komisaře Maigreta je Ota Sklenčka, kterého můžete znát například jako jednoho z interpretů Čapkových povídek z jedné i druhé kapsy či jako puškaře mistra Henryho, jemuž v dramatizaci Vinnetoua propůjčil svůj lehce chraplavý hlas.

A právě takový typ hlasu se k Maigretovi hodí, mluví ho rozvážně a zkušeně a zároveň dokáže být i pevný, rázný podobně jako byl v této roli Rudolf Hrušínský, i když samozřejmě trochu jinak.

Ve všech čtyřech nahrávkách samozřejmě vystupuje i mnoho dalších postav včetně známých inspektorů, kteří Maigretovi pomáhají při vyšetřování. A i když nejsou jejich party, vzhledem k celkově krátké stopáži jednotlivých případů, nijak dlouhé, mluví je, stejně jako většinu postav, herci zvučných jmen.

Obal je stále variací na téma Maigretovy dýmky, byť je tentokrát trochu jinak pojednáno, dýmka se zde totiž tentokrát vyskytuje hned dvakrát, jednou klasicky stylizovaně namalovaná, jak ji má několikerým obrysem načrtnutý Maigret v ústech a podruhé nad jeho hlavou ve velice realistickém provedení.

K celkově dobrému dojmu z kompletu čtyř Maigretových případů přispívají i hojně a vhodně používané ruchy (například zvonění telefonu nebo ruch pařížské ulice). Každý případ je oddělen znělkou, stejně jako tomu bylo u předchozích tří kompletů, znělka se ale změnila, stejně jako se změnil představitel hlavní role.

Nezbývá tedy než zopakovat, že je to „jiný Maigret“, ale dáte-li jeho novým interpretům šanci, přesvědčí Vás, že jsou také dobří. Pravděpodobně opravdu poslední rozhlasové případy komisaře Maigreta si můžete zakoupit na Audiotéce.cz ve výhodném kompletu, který Vám bude dělat společnost téměř čtyři hodiny.

Niki

(Georges Simenon: 4x komisař Maigret (počtvrté), Radioservis, 2015)